Weylyn Ansgar

                                                                   

   Weylynovi rodiče žili v lese, živili se lovem, sběrem a s přírodou byli pevně spjati. Nikdy zbytečně neublížili ani zvířeti ani rostlině. Weylyna vychovávali podle svého, o další lidi se nezajímali.
   Když byl Weylyn malý, spřátelil se s osyřelým vlčetem, které našel jeho otec opuštěné. Weylyn si vlka zamiloval a toulali se spolu po lesích. Weylyn se odjakživa cítil se psy a vlky spjatý, rozuměl jim a oni rozuměli jemu.
   Jednou se Weylyn s vlkem vydal na delší túru. Zatoulali se do míst, kde nikdy dřív nebyli. Brzy Weylyn i vlk vycítili, že jsou pozorováni, ale nevěděli čím. Najednou se z ničeho nic Weylyn svalil na zem a když se probral, ležel v posteli, na neznámém místě a skláněl se nad ním cizý muž.
   Oním mužem byl čaroděj, který z Weylyna vycítil magii, a proto ho omráčil a unesl. Čaroděj byl ve službách podivínského vládce, který toužil mít kolem sebe co nejvíc čarodějů.
   Weylyna přinutili zůstat v paláci a pod pohrůžkou, že najdou a zabijí jeho rodiče, ho donutili, aby ve všem spolupracoval a poslouchal. Začali ho učit kouzlit a neustále mu připomínali, že musí sloužit svému vládci, jinak zemře on i jeho rodina.
   Učení Weylyna bavilo, spoléhal na to, že až bude dostatečně silný, podaří se mu utéct a odvézt rodiče do bezpečí.
   Proti své vůli se začal měnit. Sice mu chyběl les, vlci a rodina, ale začal si vychutnávat život v paláci. Líbilo se mu, kolik krásných věcí má k dispozici, oblíbil si zábavu, vkusné oblékání a líbila se mu pozornost žen i mužů. Cítil se ale vnitřně trochu rozervaný, nejistý a začal si svůj životní styl vyčítat.
   V učení Weylyn vydržel osm let, když mu bylo dvacet, rozhodl se, že nastal čas zmizet.
   Útěk si připravil na den, kdy se konala slavnost. Spoléhal se, že si v mumraji, který vždy v paláci panuje, nikdo nevšimne, že chybí.
   Útěk se mu nezdařil. Jeden z čarodějů si všiml, že Weylyn chybí a hned ho nechal hledat. Zpouzejícího se Weylyna chytili a dovlekli před vládce. Weylyn byl tvrdě zbit a na příkaz vládce ho v okovech vsadili do kobky.
   Jak dlouho byl Weylyn zavřený, sám nevěděl. Jednou za ním do cely přišel čaroděj, který ho tenkrát unesl. Slitoval se nad Weylynem a uvolnil ho z okovů, proměnil ho ve vlka a vyvedl ho z paláce ven. Chtěl Weylyna proměnit zpět v člověka, ale Weylyn utekl.
   Jen co se Weylyn trochu sebral a nabral síly, stále ve vlčí podobě, začal se potloukat kolem paláce a čekal, kdy narazí na vládce. Brzy se mu poštěstilo. Když nebyla v bezprostřední blízkosti vládce stráž, vrhl se na něj a rozerval mu hrdlo. Pak se dal rychle na útěk, ale zasáhlo ho jakési kouzlo, díky kterému se dostal do úplně cizího světa.
   Weylyn se bál na sebe brát lidskou podobu, a tak nový svět trochu poznával ve vlčí podobě. Stáhnul se do lesa, protože ve světě, ve kterém se ocitnul, bylo všechno úplně jiné, než byl zvyklý a děsilo ho to.
  Po nějaké době se osmělil, rozhodl se vzít na sebe znovu lidskou podobu a vydal se poznávat nový svět jako člověk. Cestoval i do velmi cizích krajů, kde žijí úplně jiní lidé. Chvíli zůstal v jedné krásné zemi a seznámil se s milou dívkou.
  Ale nezůstal s dívkou na trvalo, začal znovu cestovat a na konec zakotvil u nás v Doupěti.